AI v e-learningu: kde v roce 2025 už dává smysl a kde ještě ne?
Kde AI dává smysl už dnes
Nejrychlejší přínos uvidíte u úloh, které jsou časté, rutinní a přitom zabírají tvůrcům vzdělávacích kurzů i správcům LMSnejvíc času. Typickým příkladem je příprava studijních osnov, shrnutí dlouhých textů do „stravitelné“ podoby nebo tvorba testových otázek.
AI zvládne navrhnout kostru lekce, nabídne několik formulací a vymyslí distraktory do testů; člověk pak výstup od AI zkontroluje, sjednotí terminologii a doladí styl a formulaci. V praxi to funguje jako rychlý nástřel, nad kterým už se dobře pracuje. Často jde o desítky ušetřených minut na každém modulu či části kurzu.
Velmi praktická je AI i při lokalizacích a překladech. U videí pomůže rozpoznat řeč, vytvořit přepisy a základní titulky s časováním. Ve větších knihovnách kurzů či souborů pak AI výrazně zlepší dohledatelnost: místo aby se uživatel proklikával složitou strukturou, položí přirozenou otázku a najde relevantní obsah, byť je pojmenovaný jinak.
Smysl dává i tzv. asistované učení přímo v rámci vzdělávacího systému. Představte si kontextového „tutora“ (rádce či pomocníka v rámci vašeho systému), který čerpá jen z Vašich ověřených podkladů – metodik, interní wiki nebo samotných kurzů – a vždy ukáže zdroj, z něhož odpověď vychází. Pokud si není jistý, nabídne odkaz na člověka nebo na přesnější materiál. Tato kombinace rychlé nápovědy a dohledatelnosti snižuje frustraci studentů i zátěž helpdesku.
A konečně, AI umí obohatit doporučování obsahu. Není nutné hned slibovat „plně adaptivní výuku“; bohatě stačí, když systém srozumitelně vysvětlí, proč právě teď nabízí kurz X: vychází z Vaší role, toho, co jste už absolvoval(a), a z dovedností, které na dané pozici uživatelům obvykle chybí. Transparentní logika doporučení zvyšuje důvěru a vede k vyšší ochotě uživatelů systém využívat.
Kde být zatím opatrní (nebo to raději nedělat)
Největší chybou je nechat AI autonomně generovat nebo měnit obsah tam, kde nesete odpovědnost za studijní obsah – typicky compliance, bezpečnost práce či zdravotnictví. AI tu může posloužit jako nápověda a „sparring partner“, ale poslední slovo musí mít odborník a právník.
Opatrnost je na místě i u automatického hodnocení otevřených odpovědí. Bez kalibrace na vzorku, bez jasných rubrik a bez pravidelné kontroly nestrannosti hrozí nefér posuzování.
Pozor na chatboty, které nevysvětlují, odkud čerpají. Pokud systém neumí citovat zdroje a nedokáže odkázat na fyzického lektora či garanta kurzu, rychle ztrácí důvěru. A nakonec – osobní údaje. Data o studentech nejsou volně k mání; potřebujete právní základ, omezení přístupů, retenční lhůty a smlouvy se zpracovateli. Tohle není místo pro improvizaci.
